Před dvěma lety, když jsem bydlela v Brně jen krátce, mě při jednom návratu na sídliště Lesná ohromily ty davy běhajících lidí. Ten večer byla celá čtvrť plná tlustých, tenkých, mladých, starých, pěkně oblečených nebo naopak v otrhaných teplácích nacpaných běžců. Nechápala jsem to, a přemýšlela jsem, který blázen by v takovém počasí (bylo hodně pod nulou a spousta sněhu) organizoval běžecký závod… A pak mi to došlo! JE TU ZASE NOVÝ ROK.
Na začátku každého roku se nestačím divit, kolik lidí si dává předsevzetí. Snad každý se vás zeptá: "Tak jaké sis dala předsevzetí? To já.." A nedokáží pak pochopit, že vy jste si žádné předsevzetí nedali. Dívají se na vás jako na člověka s leprou a nebo na někoho, kdo si o sobě myslí, že je dokonalý a že na sobě nemá co zlepšovat.
Kdybych aspoň kouřila, pila, byla závislá na uklízení nebo měla doma naopak nehorázný nepořádek, byla kleptomanka nebo utrácela celou výplatu za oblečení… To by se předsevzetí dávalo tak snadno! Ale to ne, já prostě nic tak "jednoduchého nemám". Bohužel jsem pouze tlustá, takže když se mě letos kolegyně zeptala, jaké jsem si dala předsevzetí, neřekla jsem, že žádné, ale plácla jsem, že s ní budu chodit na kalanetiku. Když jsem viděla, jak se rozzářila, řekla jsem: "Ano, to je moje letošní předsevzetí. Budu s tebou pravidelně chodit na kalanetiku." A tím jsem to měla sečtené.
V rámci dodržování předsevzetí jsem chtěla jít na kalanetiku už minulý týden ve čtvrtek. Normálně chceme chodit v úterý, ale to jsme měli ještě volno v práci a tak jsme se domluvily na čtvrtek. Takové předsevzetí se přeci musí brát zodpovědně. Co ale čert nechtěl, ve středu už jsem měla svoji pověstnou rýmičku a cítila jsem se fakt špatně. Nezbylo tedy nic jiného, než se vymluvit, omluvit a na cvičení nejít. A samozřejmě vymyslet i pro kolegyni pár dobrých důvodů, proč tam nemá beze mě chodit (byla totiž úplně zdravá a mohla tedy klidně jít cvičit). Nakonec jsme se z toho vykroutily obě dvě - já tedy díky (nebo kvůli?) své nemoci a kolegyně kvůli horoskopu, ve kterém byly aktivity pro ten určitý den, ale ani jednou z vypsaných aktivit nebyla kalanetika. Usoudily jsme tedy, že by jí mohlo toto cvičení víc uškodit než pomoci, když tomu hvězdy nepřejí.
V úterý jsme ale přišly do práce namotivované na odpoledne. V kabelkách teplákovku, na rtech úsměv a celý den jsme vtipkovaly o odpoledním cvičení. K obědu jsme si mohly dát bůček - přeci to odpoledne vycvičíme. Po práci jsme vyrazily směrem k tělocvičně. Už při vystupování z šaliny mě dost zarazil dav, který nás nesl směrem k tělocvičně a posilovně v jednom. Sakra, co ty lidi blbnou?! Vystály jsme frontu na klíček od skříňky a vlezly do naprosto narvané šatny. Uff! Převlékly jsme se do cvičebního a šly přes ženskou posilovnu k tělocvičně. Naprosto mě ohromil počet cvičících žen. A nebyly to žádné kulturistky ve stylovém oblečení. Prostě kvanta obyčejných ženských v teplácích funících na běžeckých pásech, posilujících ruce a kdoví co ještě. CO SE TO SAKRA DĚJE?
V tělocvičně nás bylo asi milion. Nutno podotknout, že před Vánoci nás tam bylo asi tak patnáct. A zase nám to došlo. Předsevzetí! Nejsme jediné, kdo si řekl, že s příchodem nového roku zkusíme udělat aspoň málo pro své zdraví. My jsme taky ti blázni, co si myslí, že s novým rokem nám cvičení půjde samo a radostně. Jsme jedni z těch novoročních šílenců!!!
Hodina cvičení byla super a na konci jsem se dotkla při natažených nohách dlaněmi země. Za rok touhle dobou ze mě bude nejspíš hadí žena. A možná taky ne…
Ať už přestáváte jíst čokoládu, kousat si nehty a nebo začínáte každodenně dělat 50 dřepů, přeji vám, ať to vydržíte déle než do konce ledna a hlavně - ať máte ze sebe radost. A pamatujte, začínat se nemusí jen v lednu. Je lepší začít kdykoliv (i opakovaně), než nezačít vůbec.
Tak se mějte, držte se a já jdu zkontrolovat, jestli není ve špajzu čokoláda (ehm, nejím jí už 2 měsíce:-) ).

Po tom, co mě naše Fiestička vypekla a nechala mě stát mezi Brnem a Pasohlávkami jsme se definitivně rozhodli pořídit novou "káru". Teda káru ojetou, aby bylo jasno. Na novou nejsou a v nejbližší době nebudou finance.

Až doposud jsem byla přesvědčená, že koupit ojeté auto není žádná velká věda. Moje představa byla asi taková: Člověk přečte pár inzerátů, dojede se kouknout do bazaru a cca do týdne už si vozí zadek v autě. Ve skutečnosti je situace malinko jiná a já bych vám chtěla popsat, co jsme si zatím vytrpěli.

Ještě, když fiesta jezdila a nic nás moc netlačilo, jsme si řekli, že pořídíme něco novějšího, abychom mohli třeba vyjet na dovolenou bez toho, že nám ručička od teploměru objede dvakrát dokole stupnici a nebo že budeme muset dvakrát denně dofukovat kolo a dolívat olej, nebo bez toho, že posledních 14 km budeme muset dojít pěšky... Začali jsme zastavovat u různých bazarů a jednu celou neděli jsme objetovali objížděním bazarů v okolí Pelhřimova a Humpolce.

Začali jsme se zkrátka bavit o autě. Já měla jasnou představu: musí mít nějakou pěknou barvu (rozhodně ne stříbrnou nebo bílou!) a musí být krásné. Po ujasnění těchto důležitých věcí jsme se dohadovali o palivu, na které bude náš nový vůz jezdit. Já nikdy nejezdila v ničem jiném než v "benzíňáku", ale každý mi doporučoval diesel. Prý na delší vzdálenosti je to lepší a snad to i méně žere. Budiž, řekli jsme si, a rozhodli se pro "dýzl". Pak nastala hádka o výrobce. Už předem jsem věděla, že má vysněná Kia (Ceed nebo Sportage) je kvůli jedné kapse prázdné a druhé vysypané už předem vyřazena. Na přetřes přišla tedy samozřejmě Škoda, VW (tedy, jak jsem se později dozvěděla, koncernové vozy) a taky francouzský Peugeot.

V práci jsem prohodila, že budeme kupovat ojetinu a kolega mi oznámil, že právě prodává Oktávku.

Tento vůz nám doporučilo nejvíc lidí. S motorem 1.9 TDI prý málo žere a dobře jezdí. V bazarech je jich spousta, jediný problém je v tom, že tato auta jsou stále ještě dost drahá a jejich cena jde pod 100 000 Kč jen málokdy. Výhodou prý je, že i když má oktávka hodně "nalítáno" tak na motoru to není téměř znát. A náhradní díly jsou levné a všude k dostání.

Abych vás nenapínala, v prvním případě bylo auto prodané ještě dřív, než mi ho kolega nabídnul a v druhém nás někdo přeplatil o 20 000 Kč (původní cena 90 - 100 tis). Takže smůla.

Zelený, v autobazaru u Třebíče. Našli jsme ho onehdá v neděli před obědem. Slovo dalo slovo a jeli jsme se na něj podívat. V inzerátu byl napsaný velmi dobrý stav.

Když jsme ho uviděli, vypadal nádherně, za 75 tis. Kč až moc. Lak jako nový, světla jako nové. Rok výroby 2003, motor 1.9, 80 kW. Podle bazaristy nebouraný. Když jsme otevřeli zadní dveře za řidičem, uviděli jsme kus vypadlého kytu a orezlou díru. Zadní náprava byla hnutá a auto bylo nejspíš celé přestříkané (jak jsme zjistili pod obložením kufru). Při projížďce jsme objevili prasklé sklíčko u budíků, vystřelené a jen nedbale zastrkané airbagy.. Vzadu nepěkně mlátila náprava. Nikdy nejde koupit auto podle prvního zdání. Bohužel pro mě.

Nikdy předtím jsem o tomto typu auta neslyšela. Musela jsem si ho najít na internetu a shledala jsem, že je velice podobné Oktávce. Opět velmi dobrý motor 1.9 TDI jako v případě 1 a 3. Byla dotažená z Francie. Cena okolo 90 tis., najeto přes 200 tis. km. Věc, která by mi asi vadila - malý vlez do kufru, neotvírá se jako u Oktávky i se sklem ale pouze kufr. Bohužel prodáno známému.

Tento víkend jsme se byli podívat na krásný červený Peugeot 206 SW, 1,4 HDI 50 kW. Samotný Peugeot 206 jsme zavrhli rovnou. Vypadá malý zvenku a je malý i uvnitř, ale byli jsme zvědaví na "kombíka". Když jsme přijeli, na krásný červený lak svítilo slunce a autíčko vypadalo neodolatelně. Za cenu 85 tis. bych ho brala hned. Bohužel taťka při bližším ohledání objevil špatné ložisko v předním kole a komplet špatnou zadní nápravu. Oprava by vyšla zhruba na 11 tis. Za tu cenu už nabídka tak zajímavá nebyla. Nehledě na to, že kdyby řídil Pavel, který musí mít sedačku úplně vzadu, aby se vůbec vešel na místo řidiče, za něj by si už nikdo nesedl. Takže žádná dovolená ve 4 lidech by nehrozila. A mít kombíka pro 3 lidi mi přišlo zbytečné.

Dnes jsme absolvovali ještě návštěvu brněnských "áček" - tedy AAA Auto, od kterých mě všichni odrazují. Není proč, nic tam nemají. Spousta Fábek se slabým motorem, ale kloudné auto tam nepotkáte. Možná tak nad 220 tis.

Vím, že pokud chci ojetinu, nemůžu počítat s tím, že auto bude nádherné a bez vady a ještě k tomu za babku. Chěla bych ale, aby byl prodejce aspoň upřímný (haha, samozřejmě vím, že je to jen sen). Chtěla bych vědět, jestli bylo auto skutečně bourané a jestli má skutečně najeto pouze 150 000 km (to mají všechna auta v českých bazarech).

Snad to klapne. Kdo jste na tom stejně jako já, přeji vám pevné nervy a hodně štěstí při nákupu.

Poslední zápisek do rubriky Můj život s hadem.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Můj hadík dnes odešel do zvířecího nebe. Snad už se netrápí a má se tam dobře.

Veterinář neměl pravdu, problém se nevyřešil, zázrak se nestal. Už to vypadalo tak nadějně.

I něco tak studeného a chladného jako je had, může mít člověk rád. A já ho ráda měla. Tak co jsem udělala špatně?

Mějte se, já jdu truchlit. :-(

Když vám onemocní zvířátko, je to vždy nemilé. Nikdy jsem naštěstí takovýto problém nemusela řešit a možná jsem se v duchu i trochu vysmívala lidem, kteří s každou prkotinou, která se jim na domácím mazlíčkovi nezdála, běhali k veterináři. A teď jsem stejná...

V sobotu dopoledne jsem šla hadíkovi čistit terárium a když jsem odklopila domeček, ve kterém had ležel, bylo mi jasné, že tady není něco pořádku. Had měl tmavou barvu a měl zakalené oči. Na tom by nebylo nic divného, had je vždy takto zakalený před svlékáním, ale svlékal se před 3 týdny a to je na další svlek hodně brzy. Při bližším ohledání jsem zjistila, že má had podivně zbarvenou kůži za hlavou a jaksi zvrásněnou, jakoby vyschlou kůži asi na dalších 5 cm. Jakoby drasticky zhubnul a kůže mu plandala, ohýbala se a praskala. Docela mě to vyděsilo. Bylo mi také divné, že když jsme ho minulý týden krmili, vzal si jen jednu myš a druhou už nechtěl, i když předtím nežral téměř měsíc.

Dnes se mi to konečně podařilo trochu vyfotit:

Nevěděla jsem vůbec, čím to je, protože když jsme minulý týden v úterý krmili, bylo ještě všechno v pořádku. Zkoušela jsem hledat na internetu, ale bohužel se mi opět ověřilo, že pokud potřebujete něco skutečně najít, tak to nenajdete.

Všude se omílá plíseň a podobné věci u hadů, ale aby někdo ukázal, jak taková plíseň na hadovi vypadá to ne. Prostě smůla.

Tak jsme tedy čekali, jestli se to nezlepší, ale spíš se to zhoršovalo. Fakt jsem se bála, aby hadík neumřel a hlavně jsem nevěděla, jestli ho to bolí, jestli se netrápí.

Včera jsem to už nevydržela, a vyhledala na internetu veterinární kliniku v Brně, která se zabývá léčením chorob plazů. Pokud potřebujete, telefon i vše ostatní najdete tady. Zavolala jsem tam a objednala jsem nás na zítra. Včera odpoledne už měli asi plno. Tak jsem doufala, že se to do dneška ještě nezhorší.

Dnes jsme dali hada do přepravky a odvezli ho na veterinu hned na osmou. Byli jsme tam první a seděli jsme mezi dvěma nemocnými králíky :-). Pan doktor si nás pak zavolal do ordinace, kde jsme museli vyplnit dotazník. Pan doktor se zeptal, jak je hadík starý, jak dlouho ho mám, zda je to samec nebo samice (nevím), jestli ho chovám v teráriu, jestli má v teráriu vodu, kolik tam má stupňů, jestli se někdy pářil atd.

Pak vyndal pacienta z přepravky a začala prohlídka. Byla jsem docela překvapená, jak obratně si s hadem počínal, jak se ho nebál chytit za hlavu a podívat se mu do tlamy. Poté hadíka ještě zvážil a řekl nám jak dál.

Řekl, že se jedná zatím "pouze" o hodně suchou kůži. Hadík je prý zakalený a bude se svlékat (ano, i takhle brzy po nedávném svleku - můžou za to např. hormonální změny) a my musíme dohlédnout na to, aby se svlékl pořádně. To znamená změnit klima v teráriu. Máme vyndat kokosový substrát a nahradit ho novinami. Každý den minimálně 2 x denně rosit noviny i sklo a udržovat v teráriu teplo.

Řekl mi, že o plíseň se zatím nejedná. Až do svléknutí hada nemáme krmit a až se svlékne, máme přijít na kontrolu.

Spadl mi kámen ze srdce. Je opravdu lepší raději dojít se zvířetem k veterináři, než se potom nervovat a chodit okolo zvířete a pozorovat ho, jestli se situace nezhoršuje.

Takže jsme terárium upravili následovně a teď budeme čekat, jestli se to zlepší.

Pohladí na duši :-)

Kde jenom začít? Koupila jsem si roční brněnskou šalinkartu, která mě opravňuje používat všechna vozidla MHD v zónách 100 a 101 po 365 dní v roce, 24 hodin denně. Dala jsem za ní 4 430 Kč ze svého platu. A teď mě někdo okrádá! Ptáte se kdo? No přece stávkující odboráři a ti, kdo se jimi nechali nabechtat, aby "pro naše dobro" nešli ve čtvrtek 16. června 2011 do práce. Jsem velice rozhořčená a dalo by se říct (promiňte mi ten výraz) nasraná.

Začnu tedy od začátku. Dopravní podnik města Brna i dopravní podniky všech měst jsou státní podniky. Tedy placené z našich daní. Každý den chodíme do práce, aby lidé zaměstnaní v těchto podnicích mohli dostat výplatu, aby bylo za co opravovat koleje a nakupovat nové vozy městské hromadné dopravy. K tomu si ještě jako spořádaný občas platím jízdné, které není zrovna nejlevnější. Nechápu tedy, jak si někdo ze zaměstnanců státu, který se nazývá Česká republika, může dovolit omezovat moji osobní svobodu a bránit mi v tom, abych se dostala v klidu do práce.

Kdybych věděla, že státní podniky jsou ziskové a že si zaměstnanci mohou dovolit, na jeden den "si odfrknout", neřekla bych jediné slovo. Vím ale, že to tak není, a že stát na chod těchto podniků doplácí miliardy korun ročně. Z mých daní. Z daní nás všech pracujících lidí. Z peněz, které by každý z nás dokázal utratit za příjemnější věci. Tyto řidiče MHD, ředitele a kdo ví co ještě platíme tedy dvakrát - díky tomu, že jsme zaměstnaní a díky tomu, že si zakoupíme jízdenku. To mi nepřijde málo.

Stávka měla být v pondělí, ale stát tuto lumpárnu naštěstí zatrhnul. Ať už zákonnými nebo nezákonnými prostředky, to mi nepřísluší posuzovat. To si přeci odboráři nemůžou nechat líbit a naplánovali stávku ještě výživnější - potrvá 24 hodin a nejsou vyloučeny ani blokády silnic. S výmluvou, že stávka byla ohlášena 3 dny dopředu a každý má dost času "si to nějak zařídit". Chtěla bych vědět, jestli někdo z těchto odborářů, co toto svinstvo spáchali, nemá automobil. Chtěla bych vidět, jak by se s prominutím tito blbečci dostávali do práce (pokud se tomu tak dá říkat) bez jejich luxusních kár za pár set tisíc korun. Chtěla bych toho vědět moc, naneštěstí na tohle nám odpověď nikdo nedá.

To, že si zaplatím roční jízdenku a pak na ní nemůžu jet je jako byste u pokladny zaplatili rohlík a hned potom vám ho prodavačka vzala, sežrala ho a řekla, že to musela udělat, protože měla hlad. Jistě byste se moc shovívavě netvářili. A nebo snad ano?

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nikdo podle mého názoru nemá právo mi bránit v cestě do práce. Pokud se nedostanu do práce, jedná se o hrubé porušení pracovní kázně, nemám nárok na mzdu. Když budou takovéto stávky tři za sebou (teď si trochu zapřeháním) a já se nedostanu do práce třikrát, u šéfa, který nemá rozum se jedná o tři hrubá porušení pracovní kázně a má nárok na to, aby mě propustil. Když se nedostanu do práce, nebudu jeden den placená a stát bude o to chudší na daních (15% z menší částky základu daně je prostě menší odvedená daň z příjmu). Nebude na mzdy řidičů MHD a stát nám bude muset zvednou daň. A tak stále dokola.

Ještě stále si myslíte, že stávkují i za nás? Troufám si tvrdit, že tři čtvrtě řidičů šalin ani NEVÍ, za co vlastně stávkují. Prostě jen nechtějí být za stávkokazy a "trhat partu" a nebo si třeba myslí, že stávkují za zvednutí svých platů. Kdo z nás ví, co jim odbory namluvily? Nejsem si jistá, že si tito lidé uvědomují, že plánované reformy musí být i proto, aby bylo Z ČEHO doplácet na jejich ztrátové zaměstnavatele.

Pracuji v nestátní firmě zabývající se nákupem a prodejem. Troufám si tvrdit, že kdybychom nikdo jeden den nepřišli do práce, utečou nám takové výdělky, že s námi náš šéf přestane mít chuť spolupracovat a rozváže nám pracovní poměry. Už někdo, kdo má v téhle republice hlavu na svém místě spočítal, kolik bude stát jeden den, kdy nic nepojede? Myslím, že by se jednalo o zajímavá čísla. Bohužel asi nikdo nemá zájem to zjistit.

Lidi, reformy jsou prostě potřeba, ať si kdo chce co chce říká, na důchody peníze opravdu nebudou do nekonečna. To, že hospodaření státu stojí za prd víme všichni už dávno. Že je to banda zlodějů a hajzlíků, kterým jde jen o ně samé a o jejich nacpaný břicha víme taky. Ostatně bylo to někdy jinak? Už nyní se dnešním důchodcům vyplácí důchody z našich peněz a na naše důchody nezbyde ani koruna. Tak co ty naše slavné zákonodárce nechat, ať vyzkouší co vymysleli, třeba to k něčemu bude, třeba se už o nutnosti provedení reforem státního hospodaření nebudou JEN UČIT vysokoškoláci v hodinách veřejných financí. Třeba...!

Každého z nás to bude něco stát. Už teď odvádím ¼ svého platu státu a nedoufám, že ty peníze někdy uvidím. Když se ty reformy neudělají teď, udělají se za půl roku a na tom žádná stávka nemůže nic změnit.

Proč nám neušetříte ty nervy a nenecháte nás, abychom v klidu dojeli do práce a tam si vydělali na chleba s máslem?

Zítra spím v práci. Bydlím totiž v Brně, auto nevlastním a do práce se nemám jak dostat. Mám to totiž 14 km. Dovolená nepřipadá v úvahu. Nebudu si brát dovolenou jen proto, že jsem rukojmím odborů. Zítra ráno si sbalím spacák, večeři a pojedu takto vybavená do práce.

Budu ráda za každý váš názor. Ať už je jakýkoliv...

Těšila jsem se strašně na víkend, ale celá sobota propršela. Chodili jsme doma jako lvi v kleci a proklínali počasí. Ven jsme se odvážili až v sobotu v dese večer - šli jsme se na kopec podívat na ohňostroj, který byl nad přehradou. Domů jsme přišli celí od bláta.

Zato neděle! Ta byla! Ráno jsme se při otevřeném okně nasnídali, venku bylo nádherně, obloha azurová... A tak jsme ještě dopoledne, abychom využili té nádhery, vyrazili na brusle na cyklostezku. Dojeli jsme šalinou na Komárov a odtud už naší známou trasou k Ikea a k Olympii. Tam jsme si objeli kolečko a pokračovali k Modřicím. A pak zase zpět. Skoro 13 km v nohách. Super sportovní zážitek!

Pak domů na obídek, mňam, a honem zase ven. Sedli jsme si do parku a slunili se a bylo nám krásně. A pak jsem si v hospůdce dala po dlouhé době pívo a náramně jsem si ho užila, protože jsem se z jednoho pivíčka na sluníčku pěkně připila :-).

A tak jsem se v neděli večer rozhodla, že si vynahradím tu hnusnou sobotu a vezmu si v pondělí dovolenou, protože předpověď počasí vypadala slibně. Zavolala jsem ještě v půl osmý večer šéfové a domluvila dovču a bylo mi príííma!

Pondělní dovolenou jsem si užila jak se patří. Ráno jsem vstala celkem brzy (byla by škoda tak krásný den prochrápat), nasnídala jsem se s Pájou a ten se šel učit. A já vyrazila poznávat okolí našeho paneláčku. Bydlíme tu už tři týdny a ještě jsem se tady kloudně neprošla. Tak jsem se jen tak courala, až jsem došla k parku, tam jsem si sedla a četla jsem si z Kindla. To je vynález! Nikdy nepřestanu na mojí milovanou čtečku knih pět ódy :-). Četla jsem si a koukala po lidech a opalovala si nohy, prostě - žádnej stres! Když jsem přečetla jednu povídku, vyrazila jsem prohlídnout obchody v okolí - konečně jsem sehnala tolik v naší domácnosti postrádaný otvírák na konzervy. Už nikdy nebudeme muset konzervu otvírat kladívkem a šroubovákem! A taky, aby se neřeklo, jsem prošla nějaký obchody s oblečením - tentokráte s myšlenkou koupit něco Pájíkovi. Sehnala jsem mu tričko a těšila se, až si ho zkusí. Pak jsem šla omrknout ještě další park v okolí a tam jsem si četla do dvanácti. To už mi solidně kručelo v břiše a vyrazila jsem k domovu. Doma jsem vyzvedla Páju, ten sbalil deku a pití a vydali jsme se do menzy VUT pro pizzu a s pizzami v krabici jsme se škrábali na Medlánský kopec, odkud je krásný výhled na Brno. Tam jsme se rozvalili na deku, stláskali pizzy a já jsem si zase četla a Pája se učil (fuuuj - ale co se dá dělat?). Pěkně jsem si přismahla ramena, výstřih a záda. Nenapadlo mě se namazat, kdo by čekal, že už má sluníčko takovou sílu?

Když jsme přišli domů, dala jsem si dvacet, a když jsem se probudila, Pája mi řekl, že budeme mít návštěvu - měl se za námi přijít podívat Sobi. Tak jsme se těšili. Přišel na sedmou a klábosili jsme skoro do jedenácti. Kluci u toho dali pár piv a bylo veselo.

A v jedenáct honem do postele, abych vstala v úterý do práce.

Lepší jednodenní dovolenou jsem si nemohla přát a musím říct, že jsem se dneska cítila jako znovuzrozená, odpočatá a veselá. Ovšem než jsem přišla zase do práce...

Ale o tom až jindy.

Tak neváhejte, dovolené si nešetřete a vyražte na sluníčko. Vždyť sedět v kanclu můžem po zbytek života.

Celý týden dřepíme v práci a venku jsou tropy. Slíbené klimatizace jsme se samozřejmě nedočkaly a tak nám zbývá koukat se oknem na rozpálené parkoviště a představovat si, že jsme na pláži.

To vše se ale poslední dobou vždy změní příchodem pátku. To se začne obloha zatahovat a k odpoledni začne pršet. Proč nám to ta příroda dělá? Ve všední den, když bychom mohli podniknout miliardu věcí, protože je venku krásně, musíme dřepět v práci a když přijde víkend, tak celý proprší!!!

Dneska déšť organizátorům v Brně překazil akci divadel na Zelňáku a večerní zahájení festivalu ohňostrojů asi taky nebude mít nějakou obrovskou návštěvnost...

Minulý týden jsem chtěla dělat u našich ohýnek a v klidu si opíct špekáček, místo toho jsme čekali, až milostivě přestane pršet a pak jsme vyběhli si v přestávce mezi deštěm honem toho špekouna opíct.

Neříká se tomuhle smůla?

A tak celé páteční odpoledne sedíme doma a koukáme z okna, jak se na střeše vedlejší budovy tvoří rybníčky. Moc zábavné :-/

Právě mi přišel vyděračský e-mail!!!

Jen pro vysvětlení. Tento vyděrač si stáhl celý vzácný obsah tohoto blogu, abych si ho mohla zarchivovat :-). Je to fakt takový deníček a nerada bych o něj někdy v budoucnu přišla.

Jednou z věcí, které jsme museli zařídit bylo internetové připojení do nového bytu. Zvolili jsme poskytovatele internetu společnost UPC - musím se přiznat, že i díky jejich lákavé nabídce desetimegového připojení na 12 měsíců pouze za 299 Kč. No nekupte to.

Akce probíhala pouze do konce dubna, tak jsem 29. dubna internet objednala. Na e-mail mi přišla odpověď, že děkují za objednávku a že se se mnou někdo telefonicky spojí. Inu, čekala jsem. V úterý 3.5. dopoledne se mi rozdrnčel telefon. Na druhé straně slečna z UPC se mě ptala, jestli se opravdu jmenuji tak jak se jmenuji a jestli jsem si objednala internet. Odpověděla jsem kladně na oba dotazy. Slečna ze mě dosti strohým tónem vytáhla bydliště, číslo bytu, datum narození, rodné číslo a číslo občanky a řekla mi, že mě v nejbližší době navštíví technik a připojí mě k netu. Zeptala jsem se tedy, zda by to bylo možné v pátek, protože si beru dovolenou, tak bych byla celý den k dispozici. Ani se nezamyslela a rezolutně odpověděla, že ne, že toho teď mají moc. No, bylo mi z toho smutno, ale co se dalo dělat, zeptala jsem se na nejbližší možný termín a slečna mi nabídla další středu 11.5. od pěti do osmi. Přišlo mi to dost dlouho a tak jsem se zeptala, jestli opravdu neexistuje žádný bližší termín. NEEE. Byla fakt moc "milá". No co už, tak jsem teda řekla, že to beru. Takže 11.5. a prý mi ještě před tím přijde potvrzovací SMS, že technik dorazí. Pokud nebudu moct ve smluvenou dobu já, musím to dát vědět na linku UPC alespoň 2 dny předem, jinak mi bude účtován poplatek za zbytečný výjezd technika. Všechno jsme domluvily a já spokojeně položila telefon a těšila se, že za týden budeme mít internet.

A opravdu, v úterý 10.5. asi ve čtyři odpoledne mi přišla SMS, že mě ve středu v domluvený čas navštíví technik UPC. Spokojenost. Sice nevyjdou vstříc s termínem, ale domluva ucházející a vše probíhalo podle slibů. Ovšem večer v půl deváté jsem byla v koupelně a zvoní mi telefon - neznámé číslo. Zvedla jsem to a na druhé straně nějaký člověk z UPC, a že teda zítra nikdo nemůže k nám z technických důvodů přijít. Vjel do mě ďas. Nejen, že volají v půl deváté večer den předem, ale ještě ten tón a to, že mi nedokázal říct, proč tak najednou technik nemůže přijít, když mi to pár hodin předtím potvrdili. Ale byla jsem aspoň vděčná, že mi teda dali vědět, a že nebudu sedět doma zbytečně. Zeptala jsem se na nový termín a pán mi nabídl AŽ pondělí 16.5.! Zeptala jsem se ho, jestli se nezbláznil, že nebudu na internet čekat tak dlouho, nehledě na to, že mi nepřipadá slušné otravovat někoho takhle pozdě večer, ať to prostě nějak zařídí, jinak jdu ke konkurenci. Zeptal se mě, jestli chi tedy odstoupit od smlouvy!!! Takhle si tedy UPC váží svých zákazníků?! A takhle se k nim chová, když je otravuje doma v půl deváté večer? Byla jsem rozčilená, že jsem málem dostala infarkt.

Zeptala jsem se toho člověka na jméno s tím, že si na něj budu stěžovat. Očividně jsem ho tím pěkně rozhodila (ale co čekal???). 6 minut dohadování a ničeho jsem nedocílila. Druhý den mi v práci dopoledne zvoní telefon. Volá technik UPC, že mi má dnes přijet připojovat internet, tak se chce domluvit. Řekla jsem mu, že mi včera večer volal nějaký jeho kolega a schůzku zrušil a pána to velice překvapilo. Nicméně mi vysvětlil, že by bylo zbytečné mi připojovat internet, protože předělávají celý systém a net pojede až v neděli 15.5. večer. Byl velmi milý a ochotný, zodpověděl všechny mé dotazy a já mu řekla, že mám náhradní termín na 16.5.

O hodinu později zvoní telefon znovu. Opět UPC. Nějaká slečna, která se mnou chtěla domluvit termín návštěvy technika UPC. Myslela jsem si, že se svět zbláznil! Řekla jsem jí, že je už třetí a že mám domluvený termín na 16.5.. Řekla, že ano, že to tam vidí a že mi to tedy potvrzuje a že mi ještě den předem přijde potvrzovací SMS.

Termín mi potvrdili 2 lidi! Myslela jsem si, že je všechno v pohodě a spokojeně čekala na pondělí. Od osmi do dvanácti v pondělí měl přijet technik. Potvrzovací SMS nedorazila, tak jsem po cestě do práce volala na infolinku UPC. Tam mi oznámili, že pracují až od osmi. V osm bylo dost obtížné se vůbec promačkat přes ta čísla na živého člověka. Celé se jim to nějak zaseklo a linka mlčela, takže jsem tam musela volat 2 x a pak jsem zkoušela pořád mačkat čtyřku. Když jsem se dovolala na operátorku, byla jsem upozorněna, že rozhovor bude monitorován.

Slečně jsem se představila a řekla jí, že dnes má přijet k nám technik UPC připojit net a že mi nepřišla žádná potvrzovací SMS. Řekla, že se na to podívá. Podívala se a... neviděla NIC!!! Řekla mi, že tam vidí akorát zrušený termín ze strany zákazníka na 11.5.2011. Myslela jsem, že už si fakt ze mě někdo dělá pr*el!!! Řekla jsem jí, že mi to potvrdili 2 její kolegové, ale ona pořád jen opakovala, že se strašně moc omlouvá a že mi může nabídnout náhradní termín na úterý 18.5.! Ptala jsem se jí, jak je možné, že jim zmizí termín ze systému, ale stále jen opakovala, že se strašně moc omlouvá. Tak jsem se naštvala a řekla jí, ať mě přepojí někam výš, že si chci stěžovat na jejich služby. Řekla mi, že to bohužel není možné a ať stížnost pošlu přes formulář na internetu. Nedokázala mi odpovědět, jak to mám asi udělat, když nemám doma internet...

Domluvila jsem si s ní tedy už 3. termín návštěvy technika UPC na 18.5.2011.

Pavel, který čekal doma na technika byl z mé zprávy tak rozladěný, že znovu volal na infolinku UPC a podařilo se mu si stěžovat na jejich služby i bez internetového formuláře. Prý bude naše střížnost prověřena reklamačním oddělením.

V pondělí mi přišla potvrzovací SMS od UPC. V úterý mi přišla potvrzovací SMS od UPC...

Ve středu přišel technik a téměř po 3 týdnech nás připojil k internetu.

Také mi přišel e-mail, že reklamační oddělení nemůže posoudit, kde se stala chyba v komunikaci mezi námi a UPC, ale i přesto nám bude odpuštěn poplatek za návštěvu technika 252 Kč.

Když se daří, tak se daří. A tom jsem se dneska přesvědčila. V práci byl blázinec a kolega mi řekl, ať jdu s vozíkem složit zboží, který nám přivezlo DHL.

Běžela jsem pro vozík, nastartovala jsem a zjistila, že pro mě nebude tak lehký vyjet ze skladu jak jsem očekávala, musela jsem si couvnout a okolo bylo strašně málo místa. Navíc jsem s vozíkem už pěknejch pár dní nejela... Když už to vypadalo, že to klapne, zachytila jsem se kolem a rožek palety a tak jsem chtěla jet zase dopředu, ale nešlo to, takže zase dozadu a zase dopředu a najednou slyším takové "křup". Dost mě to překvapilo, protože jsem si fakt dávala pozor, abych něco nenabourala, to bych mohla mít drahý. Ohlídla jsem se a zjistila jsem, že po zemi teče olej. Hodně oleje. Paleta prorazila umělohmotný box, ve kterém kolegové měli 20 l oleje! Louže se zvětšovala a zvětšovala...

Zařvala jsem něco sprostýho, seskočila z vozíku a šla prohlídnout škody. Box s olejem byl celej prasklej a nenávratně z něj vytékal olej. Peklo.

Kologové se mi smáli, zákazníci se mi smáli a já šla potupně přemýšlet, jak tu spoušť uklidit. Přece jenom mít 20 litrů oleje vylitých na zemi ve skladu není žádnej med.

Sehnala jsem si kýbl a lopatku a začala jsem od kraje nabírat. Během chvilky jsem byla mastná až za ušima, zpocená a naštvaná (hlavně na svojí nešikovnost), ale olej v kýbli začal přibývat a na zemi mizet. Trvalo mi hodinu a půl, než jsem naplnila kýbl. Pak jsem došla pro papírový utěrky na ruce a ještě jsem to dosušila...

A po tom všem odjela naše šéfová pro pytel absorbátoru!!! Grrr.

Teď už vím, že likvidovat ekologickou katastrofu není vůbec lehký. A taky si příště budu dávat pozor, až někam pojedu vozíkem. Chtěla jsem se dobrovolně vzdát svýho řidičáku na vysokozdvižný vozík, ale prý to nejde!!! :-)

Jo a v sobotu nám mají přijít čistit podlahy, tak doufám, že si přinesou něco na olej :-D.

Dnes jsem konečně po třech týdnech nebyla v práci sama, protože se mi vrátila kolegyně z vysněné dovolené na Srí Lance.

A dovezla mi dárek. Se slovy: "Tohle jsem ti fakt musela koupit." mi předala taštičku a v té byla malá zelená peněženčička se slonem a bloček se slonem a tužka. Byla jsem ráda, i po tom, co jsem si na sáčku od bločku přečetla: Its all SH!T. Na bločku je zobrazen slon, pod ním kupa sloních bobků a nápis: " This is a SH!T job...

Jo, musela jsem uznat, že tenhle bloček se mi do práce hodí, vážně to tam občas stojí za h...., navrhla jsem tedy, že si do něj třeba budu zapisovat průsery, co se mi staly v práci. Kolegyně Helča byla ale nespokojená, řekla, že jsem totiž nepochopila, v čem spočívá vtip tohoto bločku. JE TOTIŽ VYROBEN ZE SLONÍCH HOVEN!!!

Když mi to řekla, musela jsem se začít strašně smát a hned jsem roztrhla sáček a čuchala jsem, jestli je to ještě cítit. Ptala jsem se, jestli ta peněženka je taky z hovínek, ale kolegyně se zlobila, že prý si myslela, že mi to udělá radost :-).

Ale já mám radost!!! Něco tak prudce originálního jsem už dlouho nedostala!

Cítit exkrementy to není, je to opravdu mistrovská práce. Na struktuře papíru jsou vidět zbytky trav, které asi slon nestrávil. Je vidět, že se jedná o ruční výrobu - prostě recyklovaný papír.

Nemohla jsem odolat a musela jsem se o to s vámi podělit.

V Brněnské Olympii je malé zrcadlové bludiště, ale velká fronta do něj. Tu frontu jsme nestáli, ale u těch zrcadel zvenku bludiště jsme se museli vyfotit!

Pokřivení :-)

Malé hlavičky, velká těla...

Zakrnělé nožky...

Tělo, nohy, tělo, nohy...

Dloouhý trup...

Ti, co mě znají, vědí, že jsem si tuhle věčnou pravdu říkala dost často, taky kdo tuhle větu alespoň jednou v životě nevyslovil, je divnej. Tentokrát jsem to ale myslela opravdu vážně.

Prostě, jak jsem zjistila, opice jsou s přibývajícím věkem čím dál horší. To, co by se mnou v osmnácti nic neudělalo, mi v pětadvaceti zkazí celý den. A tak jsem se rozhodla, že si teď alespoň nějakou dobu nenechám bolestí hlavy a žaludkem na vodě zkazit ani minutu.

První týden šlo všechno v pohodě. Ono, když taky nikam nechodíte, tak se alkoholový půst drží celkem pohodlně. Horší to je, když někam vyrazíte a každý se začne vyptávat, proč nepiju. Někdo se mi posmívá, někdo si myslí, že jsem divná, někdo říká, že to stejně nevydržím déle než týden.

Už jsem bez alkoholu zvládla zábavu v Žirově. Aspoň tam byl někdo, kdo odvezl ostatní domů. Všichni byli nadšení, že můžou chlastat a zároveň se pohodlně dostanou dom. Už jsem tak zvládla několik hospod. Všichni se mě ptají, jestli nejsem těhotná a stejně mi nevěří, když řeknu, že ne.

Na oslavě v práci jsem odmítla přípitek šampaňským a donesla jsem si vodu se šťávou. Byla jsem označena za těhotnou a následně za hnusného abstinenta. Naší šéfovou. :-D

Jednu nevýhodu ale nepití alkoholu má - leze do peněz. Znáte ten vtip, jak přijde malý chlapeče do hospody a objedná si pivo a hospodský mu řekne: "Ale chlapečku, proč si nekoupíš radši limonádu?" A chlapeček odpoví: "Když mě na limču chybí deset korun." Tak to je přátelé pravda!!! Limonáda je hrozně drahá!!! Zatímco půlitr piva stojí zhruba 20-30 Kč, třetinka Coca-Coly vás vyjde na 33 Kč, 0,4l kofoly na 20 Kč a džus vyjde ještě dráž. A to nemluvím o tom, že když si dáte za večer pár skleniček těchhle sladkých břeček, jdete domů sice střízliví, ale naprosto přeslazení a splácaní.

Takže nevím. Na oslavu svých 25. narozenin jsem si dala s Helčou jedno malé podmírákové pivo. Chuť piva mi chybí, ale na to, abych začala pít Birela, se nesnížím.

Od pondělka mají žáci a studenti v Brně (a okolí?) jarní prázdniny. Chudáci. Ti, kteří si mysleli, že si o prázdninách zalyžují na svazích v ČR se asi nedočkali. V pondělí totiž do Brna vrtrhlo jaro s šestnáctistupňovými teplotami. A nám pracujícím to vlilo novou energii do žil. A taky se můžeme radovat z toho, jak je venku krásně a my musíme sedět v práci a nechat na sebe pražit sluníčko přes okno. Má to ale výhodu. Když svítí venku sluníčko, nechce se mi v práci po obědě spát :-).

Vyšla jsem si takhle v pondělí ráno na autobus jako obvykle a už z dálky vidím, že na zastávce nikdo nestojí. Zdálo se mi to divné, ale říkala jsem si, že je to vlastně dobře. Aspoň si v buse sednu. Až po delším přemýšlení jsem zjistila, že jsou přeci podle jízdního řádu: VŠEDNÍ DEN/PRÁZDNINY. Kdo se v tom má sakra orientovat? Já jako pracující člověk, dětí nemaje, prostě nevěnuju pozornost tomu, kdy ti "smradi" :-D mají volno ve škole!! Opravdu nechápu, proč se musí linky všech autobusů, šalin a trolejbusů spřeházet jak to nejvíc jde. Přijde mi to jako šikana. Proto, že děti nejdou do školy, já musím vymýšlet a kombinovat, jak se dostat do práce? A je jasné, že pokud vstanu jako obvykle, do práce se mi nastejno prostě dojet nepodaří. Takže z toho plyne, že když mají děti prázdniny a můžou vyspávat, já musím vstát dřív, abych stihla přehozené linky MHD a dojela do práce včas? Fuj. Opravdu skvělá odměna za to, že platím plné jízdné. Ale co, aspoň nás Dopravní podnik města Brna nenechá zapadnout do stereotypu všedního dne a stále můžeme očekávat něco nového :-).

Navíc jsem si taky všimla zajímavého úkazu. V šalinách o prázdninách vůbec nejezdí méně lidí. Spíš víc. Při mojí cestě do práce jedu ve školním roce dohromady tak s 6 dětmi či studenty. A to jezdím přes celé brno ze severu na jih. Tak proč to přehazování?

Jarní prázdniny jsou asi príma věc. Človíček může sedět u počítače a u bedny a nemusí chodit nikam ven. Další zajímavý úkaz. Za 3 dny jarních prázdnin jsem nepotkala venku asi jediné dítě. Hřiště, pískoviště, parky a dětská hřiště jsou naprosto prázdná. Zato síť internetu a facebooku musí být asi přeplněná. Je mi z toho smutno!

Prázdniny jsou asi trestem pro děti (nemají co dělat a nudí se), ale snad ještě větším trestem jsou pro rodiče. Najednou si musí plýtvat dovolenou na to, že děti nejdou do školy/školky/družiny a tím pádem rodič jeden, druhý či oba nemůžou do práce. Krása.

Takže? Nejlepší je podle mého názoru být učitelem. Když vám o prázdninách přehodí linky MHD, tak vás to neštve, protože chrníte do oběda a pak si sednete k facebooku :-). A po prázdninách můžete s dětmi konverzovat třeba na téma: "Co jsem dělal o prázdninách."

Jak to tak po sobě čtu, bude ze mě báječný důchodce. Škoda jen, že pracující důchodce :-D.

Mějte se a smějte se, přichází přeci jaro a blíží se letní prázdniny :-).